Desatero pro šťastný a klidný mozek dítěte

Máte doma malého neposedu, který se nedokáže soustředit na učivo a chvilku neposedí? Pociťujete někdy bezmoc, vyčerpání a zoufalství, když se bezúspěšně snažíte přimět dítě, aby se soustředilo na úkol?

Tak vás můžu ujistit, že cítíte přesně to, co cítí dítě nad úkolem! A možná jste zjistili až nyní, díky distanční výuce svých dětí a více stráveného společného času, že je něco v nepořádku. Je důležité však zmínit, že neklidné a nepozorné dítě, nemusí být vždy dítě s ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“porucha pozornosti s hyperaktivitou) či jinou vážnější mozkovou dysfunkcí. Každé dítě má jiný styl učení a jiné tempo práce. Dítě je jedinečné, nejen ve schopnosti učení, ale také ve schopnosti uspět.

Říká se, že tam kde je nadšení, je také duch učení. Nadchnout dítě školou povinné není zase až tak těžké.

Co tedy způsobuje potíže s učením?

Je velice obtížné specifikovat, co konkrétně je příčinou potíží. Příčin může být opravdu mnoho, od nevhodného prostředí až po závažné poruchy mozkové aktivity.

Nejčastěji se ve své praxi setkávám s dětmi, které mají mozkové dysfunkce jako je dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, poruchy pozornosti, ale také i ADHD. Společným ukazatelem u těchto dětí je velké množství pomalé mozkové aktivity v čelní oblasti mozkové kůry.

Může se zdát, že je to nějaká překážka, která se nedá odstranit a dítě si svou kárku potíží potáhne dál. Myslím si, že když se chce všechno jde. A pokud chceme něco změnit, musíme chtění přeměnit v činnost.

Jak můžeme být svým dětem nápomocni?

Nejlepší rada neexistuje, existuje jen ta která se osvědčila nám samotným.

Osvědčilo se mi z mé praxe toto :

Desatero rad pro šťastný a klidný mozek dítěte

Dítě, které má poruchu soustředění či poruchu učení, je skutečně proti své dysfunkci bezmocné. Cítí se zoufale, jestliže je nuceno do toho, co mu vůbec nejde, a říká se mu, že je líné, nebo zlobivé, nebo hloupé, nebo……(dosaďte si sami).

Osvědčená psychoanalytická moudrost zní: „Pacient říká, že nemůže. Pacientova rodina říká, že nechce. Psychoanalytik ví, že pacient nemůže chtít.“ Nemůže chtít, protože jeho chtění, jeho vůle je oslabena dysfunkcí. Děti často skutečně mívají slabou vůli – oslabenou vrozenou neschopností se soustředit či neklidem. Nikoho z nás netěší, když mu věci nejdou. Každé dítě chce dělat věci dobře a být úspěšné.

1. Pravidlo číslo jedna: uvědomit si, že problémy dítěte mají biologický základ. Neplynou z jeho charakteru, morálky nebo vůle. Kdybychom např. věděli, že má dítě zlomenou nohu, také bychom ho nenutili, že jí má rozběhat!

2. Nejdůležitější věc, kterou děti potřebují a rodiče mohou dát, není výchova, nýbrž láska. Děti, kterým se věci nedaří, potřebují lásky více, ne méně! Jestliže se dítě necítí milováno, horší se i jeho výkony. Když dítě obejmete, půjde mu úkol lépe, než když ho budete napomínat. Užije si dost mrzutostí se svými dysfunkcemi i bez vašeho kárání. Láska, kterou dostane, mu pomůže se přes své nedostatky lépe přenést.

3. Každý den s dítětem dělejte také věci, které vás oba těší.

4. Pozitivní výchova upevňuje žádoucí chování mnohem účinněji, než negativní. Oceňujte dítě za to, co mu jde dobře (i maličkosti), spíše než aby jste je trestali za to, co mu nejde. Utvořte systém pobídek a odměn, aby se mělo o co snažit.

5. Když potřebujete dítě pokárat, pak přesně za to, co udělalo: „tohle bylo špatně“ je přece něco jiného, než „ty pořád zlobíš, jseš hroznej“. Bude-li pořád dostávat takovéto nálepky, nakonec vám dá za pravdu a přestane se snažit.

6. Nikdo není takový odborník na dítě jako jeho rodič. Staňte se experty na problémy svého dítěte. Budete moci jeho chování lépe předvídat a lépe tolerovat!

7. Nedejte na starobylé a ledabylé prupovídky typu „on z toho vyroste“ nebo „nedá se s tím nic dělat“. Ani jedno není pravda: většinou z toho nevyroste (jen to bude méně nápadné) a v naprosté většině se něco dělat dá. Dokud se všechno nevyzkoušelo, je na rezignaci vždycky dost času.

8. Nepodceňujte vliv toho, co dítě dostává ze zevního prostředí! Uspořádejte jídelníček tak, aby pokud možno neobsahoval dráždivé chemikálie, jejichž důsledky nemůžete kontrolovat: umělé přísady, umělé vůně a příchutě, barviva, umělá sladidla, přemíra tuků a cukru. Zajistěte ovoce a zeleninu v jídelníčku každý den. Nezapomínejte na pitný režim svých dětí a podpořit dobrou mozkovou aktivitu dítěte můžete i pomocí doplňků stravy. Soustřeďte se především na B vitamíny (B12, B6) a minerální látky jako je hořčík, vápník, draslík, sodík. Pro zrání mozku ve smyslu tlumení pomalých mozkových frekvencí (a tedy např. zklidnění hyperaktivních dětí) se doporučuje hořčík (magnesium).

9. Dejte svému dítěti pevný řád a pracujte společně na vnitřní disciplíně, velice tím pomůžete jemu i sobě.

10. Nepřemýšlejte nad tím, kým by vaše dítě mohlo být, nýbrž KÝM JE.

Jednou z nejdůležitějších věcí u každého dítěte je zaměřit se na jeho silné stránky. Najít je a dále je rozvíjet a pracovat na nich. Příliš mnoho se zabýváme „napravováním toho, co je špatně“, místo abychom se těšili a pečovali o to, co je dobré.

Trenér pro chytré neposlušné mozky Eva

Tento článek vyšel i v Serafín magazínu https://www.serafinbyliny.cz/magazin/desatero-pro-stastny-a-klidny-mozek-ditete-detail-17944

Mozek jsme my

Proč je více dětí s ADHD?

Je to proto, že dnešní společnost je opravdu tak posedlá perfekcionismem, honěním určitých mantinelů a standardů, který souvisejí s určitou představou, do které musí nutně zapadat určitá skupina lidí?

Jaký je vliv moderní technologie na dítě s ADHD?

Může ho moderní technologie vyvolat? Nebo ho může výrazně zhoršit?

Proč je dobré mozek trénovat celý život a proč je dobré trénovat s Biofeedbackem?

Odpovědi najdete v příjemném rozhovoru s MUDr. Martinem Janem Stránským M.D., FACP

Báječný poslech přeji Eva

Roste počet dětí se závažnými poruchami chování. Psychofarmaka jim nemusí pomoci!

Tento můj příspěvek je reakcí na reportáž ČT, kdy příspěvkem na FB Biofeedback-RHB, Trénink mozku bylo osloveno 4635 uživatelů! 
Biofeedback-rhb, Trénink mozku, Bc.Eva Kolářová(– cítí se zamyšleně) v místě Karlovy Vary Region
6. srpen

Denně se setkávám ve své ordinaci s ADHD dětmi a jejich rodiči a u každého druhého do kolonky medikace zapisuji Ritalin a v lepším případě Stratteru 

Jednou mě navštívila blonďatá 9ti letá klientka Terka s maminkou. Přišly na monitoring QEEG a následně na neurotréninky. Než jsme zahájili monitoring, dlouze jsme si povídali o tom, proč její dcera bere psychofarmaka. Dcerka má potíže se spánkem, je hyperaktivní, nesoustředí se, ve škole samá poznámka, nic jí nebaví a v poradně mi řekli, že má ADHD, pomůžou prý tabletky, které nám předepsal lékař, svěřila se maminka. A dodala, vůbec mě dcera neposlouchá a mám i občas pocit, že mě nevnímá, když s ní mluvím.
Je nutné zmínit, že maminka dlouhodobě užívá antidepresiva, její maminka také. Zvláštní shoda, že?
Z rozhovoru vyplynulo, že dcerka nemá žádný koníček, po škole, která jí pochopitelně nebaví, jde na výtvarný kroužek, kde musí jako ve škole sedět, pak jde domů. Kamarádů moc nemá.

Ptáte se a co dělá doma, jak tráví volný čas?

Doma koukám na televizi, jsem na počítači nebo na mobilu, odpoví malá klientka. Chodíš ven? ptám se. Ne, to mě nebaví a mamka se o mě stejně bojí, tak jsem raději doma, smutně dodává Terka. Terka nesportuje, její aktivita je téměř žalostná. Díky za tělesnou výchovu ve škole, mumlám si sama pro sebe. Společný čas jako rodina moc netráví  A komunikace mezi členy rodiny? Zkrátka vyschlý komunikační kanál. Jaká škoda. Když se ptám na stravu, začíná mi vše docházet a pomalinku si dokáži představit obraz mozkové aktivity této malé slečny, aniž bych začala přikládat elektrody a monitorovat.
Monitoring opravdu potvrdil, to co jsem předpokládala (Velmi nízká aktivita alfa pásma a stres snad po celé mozkové kůře, snížené kognitivní funkce).

A jaký je závěr tohoto jednoho z mnoha příběhů z mé praxe? Za prvé – velice trefné: Dítě je zrcadlem svých rodičů. A za druhé – po radách, jak zvládat ADHD dcerky, mi maminka sdělila, že zatím zůstanou u psychofarmak, budou trénovat neurofeedback. Chtěla říct, že jako terapeut s Terkou odtrénuji a třeba se to zlepší. Na rovinu, NEZLEPŠÍ !!! Pokud nepůjdeme ruku v ruce rodič + dítě + terapeut….nic se nezlepší.

To je jako bychom „rozbité“ děti dávali k opraváři se slovy: Je rozbitý, prosím opravte ho, já teď nemám čas! Že by to bylo pro rodiče pohodlnější? A zde i vzniká prostor pro psychofarmaka 

Často si říkám proč? Proč nemáme jako rodiče více času na své děti? Proč si více nepovídáme o tom co nám dělá radost, co nás trápí? Proč více nevedeme děti k pohybu, proč je neučíme relaxaci…..PROČ???

Prosím nebuďme věrný svým mentálním vzorcům, které nám tak často nevyhovují!

Krásné letní dny strávené s našimi, né vždy klidnými dítky  Vám přeje Eva

Zde je reportáž:

Roste počet dětí se závažnými poruchami chování

V České republice přibývá dětí, kterým je diagnostikována závažná porucha chování. Za posledních deset let se jejich počet zvýšil téměř čtyřnásobně. V loňském školním roce se s poruchami chování vzdělávalo přes devět tisíc školáků. Psychofarmaka momentálně užívá zhruba deset tisíc dětí s diagnózou ADHD čili poruchou pozornosti s hyperaktivitou.

Vše se vším souvisí

„Zdraví fyzické a psychické, jídlo a pití, které jíme, pijeme a stav naší mikroflóry propojeny jsou velice úzce.“

O stravě, o důvěře, o uvědomění, o odpovědnosti, o selhání, o úspěchu, o tom jak z prohry udělat největší výhru, o radosti ze života…..o tom všem se mluvilo a diskutovalo na 8. ročníku mezinárodní konference psychologie sportu v praxi v Olomouci. Dvoudenní konference plná zajímavých vhledů a mé utvrzení se v tom, že nezbytnou nutností  k cestě za vítězstvím je celistvý pohled na člověka, pohled na jeho fyzické, ale především i mentální schopnosti. Vítězstvím nemyslím jen vítězství sportovní, ale jakékoliv vítězství v našich životech.

A právě tím pomyslným jazýčkem vah na výsledku nejen sportovního výkonu – úspěchu je mentální příprava, tedy náš mozek 🙂 A to jak první mozek, tak i druhý mozek. Ano druhý mozek, ten který je uložený v břiše. Břicho je epicentrem našich emocí, lze jej považovat za druhý mozek, skvěle o tom přednášel MUDr. Jan Vojáček. A to mě inspirovalo k zamyšlení se nad kvalitou stravy, kterou přijímáme a nad jejím vlivem na naší koncentraci. Často se rodiče podivují, proč po nich chci jídelníček jejich dětí, co prý to má společného s Neurofeedbackem?! Vše se vším souvisí a právě strava do těch našich životních puzzlí krásně zapadá. O tom jak „živá strava“ může hodně pomoci dětem s ADHD, s poruchou pozornosti,  ale i s autismem se můžete dočíst na http://zivakultura.cz/zakladni-informace/, možná právě tyto stránky Vám mohou být dobrým pomocníkem.

Váš trenér mozkuhttp://www.zivakultura.cz