Máte doma malého neposedu, který se nedokáže soustředit na učivo a chvilku neposedí? Pociťujete někdy bezmoc, vyčerpání a zoufalství, když se bezúspěšně snažíte přimět dítě, aby se soustředilo na úkol?
Tak vás můžu ujistit, že cítíte přesně to, co cítí dítě nad úkolem! A možná jste zjistili až nyní, díky distanční výuce svých dětí a více stráveného společného času, že je něco v nepořádku. Je důležité však zmínit, že neklidné a nepozorné dítě, nemusí být vždy dítě s ADHD (zkratka anglického „Attention Deficit Hyperactivity Disorder“porucha pozornosti s hyperaktivitou) či jinou vážnější mozkovou dysfunkcí. Každé dítě má jiný styl učení a jiné tempo práce. Dítě je jedinečné, nejen ve schopnosti učení, ale také ve schopnosti uspět.
Říká se, že tam kde je nadšení, je také duch učení. Nadchnout dítě školou povinné není zase až tak těžké.
Co tedy způsobuje potíže s učením?
Je velice obtížné specifikovat, co konkrétně je příčinou potíží. Příčin může být opravdu mnoho, od nevhodného prostředí až po závažné poruchy mozkové aktivity.
Nejčastěji se ve své praxi setkávám s dětmi, které mají mozkové dysfunkce jako je dyslexie, dysgrafie, dyskalkulie, poruchy pozornosti, ale také i ADHD. Společným ukazatelem u těchto dětí je velké množství pomalé mozkové aktivity v čelní oblasti mozkové kůry.
Může se zdát, že je to nějaká překážka, která se nedá odstranit a dítě si svou kárku potíží potáhne dál. Myslím si, že když se chce všechno jde. A pokud chceme něco změnit, musíme chtění přeměnit v činnost.
Jak můžeme být svým dětem nápomocni?
Nejlepší rada neexistuje, existuje jen ta která se osvědčila nám samotným.
Osvědčilo se mi z mé praxe toto :
Desatero rad pro šťastný a klidný mozek dítěte
Dítě, které má poruchu soustředění či poruchu učení, je skutečně proti své dysfunkci bezmocné. Cítí se zoufale, jestliže je nuceno do toho, co mu vůbec nejde, a říká se mu, že je líné, nebo zlobivé, nebo hloupé, nebo……(dosaďte si sami).
Osvědčená psychoanalytická moudrost zní: „Pacient říká, že nemůže. Pacientova rodina říká, že nechce. Psychoanalytik ví, že pacient nemůže chtít.“ Nemůže chtít, protože jeho chtění, jeho vůle je oslabena dysfunkcí. Děti často skutečně mívají slabou vůli – oslabenou vrozenou neschopností se soustředit či neklidem. Nikoho z nás netěší, když mu věci nejdou. Každé dítě chce dělat věci dobře a být úspěšné.
1. Pravidlo číslo jedna: uvědomit si, že problémy dítěte mají biologický základ. Neplynou z jeho charakteru, morálky nebo vůle. Kdybychom např. věděli, že má dítě zlomenou nohu, také bychom ho nenutili, že jí má rozběhat!
2. Nejdůležitější věc, kterou děti potřebují a rodiče mohou dát, není výchova, nýbrž láska. Děti, kterým se věci nedaří, potřebují lásky více, ne méně! Jestliže se dítě necítí milováno, horší se i jeho výkony. Když dítě obejmete, půjde mu úkol lépe, než když ho budete napomínat. Užije si dost mrzutostí se svými dysfunkcemi i bez vašeho kárání. Láska, kterou dostane, mu pomůže se přes své nedostatky lépe přenést.
3. Každý den s dítětem dělejte také věci, které vás oba těší.
4. Pozitivní výchova upevňuje žádoucí chování mnohem účinněji, než negativní. Oceňujte dítě za to, co mu jde dobře (i maličkosti), spíše než aby jste je trestali za to, co mu nejde. Utvořte systém pobídek a odměn, aby se mělo o co snažit.
5. Když potřebujete dítě pokárat, pak přesně za to, co udělalo: „tohle bylo špatně“ je přece něco jiného, než „ty pořád zlobíš, jseš hroznej“. Bude-li pořád dostávat takovéto nálepky, nakonec vám dá za pravdu a přestane se snažit.
6. Nikdo není takový odborník na dítě jako jeho rodič. Staňte se experty na problémy svého dítěte. Budete moci jeho chování lépe předvídat a lépe tolerovat!
7. Nedejte na starobylé a ledabylé prupovídky typu „on z toho vyroste“ nebo „nedá se s tím nic dělat“. Ani jedno není pravda: většinou z toho nevyroste (jen to bude méně nápadné) a v naprosté většině se něco dělat dá. Dokud se všechno nevyzkoušelo, je na rezignaci vždycky dost času.
8. Nepodceňujte vliv toho, co dítě dostává ze zevního prostředí! Uspořádejte jídelníček tak, aby pokud možno neobsahoval dráždivé chemikálie, jejichž důsledky nemůžete kontrolovat: umělé přísady, umělé vůně a příchutě, barviva, umělá sladidla, přemíra tuků a cukru. Zajistěte ovoce a zeleninu v jídelníčku každý den. Nezapomínejte na pitný režim svých dětí a podpořit dobrou mozkovou aktivitu dítěte můžete i pomocí doplňků stravy. Soustřeďte se především na B vitamíny (B12, B6) a minerální látky jako je hořčík, vápník, draslík, sodík. Pro zrání mozku ve smyslu tlumení pomalých mozkových frekvencí (a tedy např. zklidnění hyperaktivních dětí) se doporučuje hořčík (magnesium).
9. Dejte svému dítěti pevný řád a pracujte společně na vnitřní disciplíně, velice tím pomůžete jemu i sobě.
10. Nepřemýšlejte nad tím, kým by vaše dítě mohlo být, nýbrž KÝM JE.
Jednou z nejdůležitějších věcí u každého dítěte je zaměřit se na jeho silné stránky. Najít je a dále je rozvíjet a pracovat na nich. Příliš mnoho se zabýváme „napravováním toho, co je špatně“, místo abychom se těšili a pečovali o to, co je dobré.
Trenér pro chytré neposlušné mozky Eva