Nový kolega v zácviku: čtyři tlapky pro dětský klid
Milí klienti, současní i budoucí,
někdy se změny v životě dějí pomalu, jindy nás zaskočí. Ale všechny jsou důležité stejně jako ty, které se odehrávají uvnitř nás. I v mé profesní cestě nastal čas na posun, který je nejen pracovní, ale i hodně osobní.
Po dlouhém a pečlivém zvažování jsem se rozhodla otevřít dveře někomu novému. Štěně leonbergera jménem Albert je teď součástí mého života a postupně se bude stávat i součástí terapeutické praxe.
Moji milovanou labradorku Bellu jsem původně chtěla zapojit do canisterapie, ale její cesta byla jiná. A tak jsem si dala čas, dlouhý čas, než jsem se k této myšlence vrátila. Po dlouhém zvažování, hledání odvahy jsem se rozhodla udělat tento krok, který v sobě nese spoustu zodpovědnosti. S Albertem začínáme společně znovu, s respektem, trpělivostí a vizí, že jednou bude plnohodnotným terapeutickým parťákem pro děti i dospělé. Věřím, že propojení přírody, zvířat, dětí i rodičů má hluboký smysl.
Nyní se Albert pomalu seznamuje s prostředím, pravidly i lidmi. Přestože je zatím štěně plné hravosti a mazlení, už teď vnímám, jaký potenciál v sobě nosí. Je ve výcviku, aby se jednoho dne mohl stát canisterapeutickým parťákem pro děti s ADHD, úzkostmi, poruchou pozornosti a dalšími odlišnostmi. Je prokázáno, že přítomnost psa má blahodárný vliv na dětský mozek, pomáhá s regulací emocí, snižuje stres, zlepšuje soustředění a posiluje pocit bezpečí. A hlavně pes přijímá děti přesně takové, jaké jsou, bez podmínek.
Přítomnost Alberta v terapii bude vždy pouze na základě souhlasu rodičů a dětí. Plně respektuji, pokud si někdo přeje pracovat bez čtyřnohého parťáka a jsem připravena se vždy domluvit tak, aby se každý cítil dobře.
Děkuji, že mohu tuto změnu sdílet právě s vámi. Je to další krok na cestě, která má smysl.
Těším se, co všechno nás s Albertem i s vámi čeká.
Dnešní děti čelí světu, který je rychlý, hlasitý a často zahlcující. Mnohé z nich se potýkají s problémy, které nejsou vidět navenek – poruchy soustředění, úzkosti, poruchy spánku nebo impulzivita. Rodiče často hledají řešení, která by nebyla jen náplastí, ale skutečně pomohla. Jednou z moderních a přitom přirozených cest je Neurofeedbacková terapie.
V tomto článku se podíváme na to, jak Neurofeedback probíhá, komumůže pomoci a proč je pro děti tak přirozeně účinný.
Neurofeedback může být pro děti užitečný nástroj, zejména v oblasti práce s emocemi, pozorností a sebepoznáním. Nejde o „zázračnou metodu“, ale v kombinaci s jinými formami podpory (např. psychoterapie, práce s tělem) může mít velmi pozitivní účinky.
Proč může být Neurofeedback pro děti přínosný?
Pomáhá regulovat emoce: Děti se učí rozpoznávat své vnitřní stavy a postupně získávají schopnost je lépe řídit. Např. při úzkosti nebo impulzivitě se mozek učí stabilizovat.
Podporuje sebeuvědomění: Díky vizuální zpětné vazbě dítě v reálném čase vidí, co se v jeho mozku děje. To může vést k lepšímu pochopení vlastního prožívání.
Zlepšuje pozornost a soustředění: Používá se i u dětí s ADHD, kde může snížit hyperaktivitu a zlepšit schopnost soustředit se.
Bez léků: Pro rodiče, kteří hledají neinvazivní cesty bez medikace, je to často atraktivní alternativa.
Co je důležité?
Neurofeedback by měl vždy provádět zkušený odborník.
Funguje nejlépe jako součást širší podpory, ne jako jediný nástroj.
Výsledky se neobjevují hned – vyžaduje pravidelný trénink a trpělivost.
Jak terapie probíhá?
Neurofeedbacková terapie u dítěte (většinou trvá kolem 30–45 minut):
1. Úvod a naladění (5–10 minut)
Terapeut si s dítětem (a někdy i s rodičem) krátce popovídá: jak se dnes má, co se od poslední návštěvy změnilo, jak se cítilo v různých situacích. Je to důležité pro naladění a pochopení aktuálního stavu.
2. Připojení elektrod
Na hlavu dítěte (nejčastěji čelo nebo temeno, podle cíle tréninku) se pomocí speciální pasty připevní malé elektrody, které nesnímají myšlenky ani nevysílají impulzy, ale jen měří elektrickou aktivitu mozku – EEG.
3. Trénink – hry a vizuální zpětná vazba (20–30 minut)
Tohle je ta hlavní a pro děti nejzábavnější část:
Dítě se dívá na film, animaci nebo hraje jednoduchou hru (např. raketka letí, auto jede, balón stoupá).
Mozek dítěte ovládá dění na obrazovce: když se mozek „chová“ žádoucím způsobem (např. je klidný, soustředěný), hra funguje – raketka letí rovně, auto nezastavuje.
Když mozek „odbočí“ (např. je neklidný, roztěkaný), hra se zpomalí nebo zastaví – to je ta zpětná vazba, díky které se mozek začne učit reagovat jinak.
4. Závěr a reflexe (5 minut)
Po skončení terapeut s dítětem probere, jak se cítilo, co mu šlo dobře, co bylo těžké. S rodičem se případně domlouvá, co pozorovat doma, jak pokračovat v tréninku.
Jak Neurofeedback děti vnímají?
Většina dětí to vnímá jako zábavnou hru nebo speciální „mozkový trénink“, ne jako terapii. Důležitá je důvěra a pravidelnost – ideálně se chodí 1–2× týdně po dobu několika měsíců, a to podle cíle a individuální potřeby.
Konkrétní příklady, jak může Neurofeedback vypadat v praxi:
Příklad 1: Dítě s úzkostmi (např. 9letá holčička)
Cíl terapie:
Zklidnit nadměrnou aktivitu v určitých oblastech mozku (např. amygdala nebo přední část mozkové kůry), snížit napětí a naučit mozek efektivněji přecházet do klidového stavu.
Jak to vypadá:
Holčička si sedne do křesla a terapeut jí připojí elektrody na čelo.
Na obrazovce sleduje meditační animaci – např. klidné moře nebo hořící svíčku.
Pokud je mozek klidný (sníží se napětí a přestane „přeskakovat“ mezi podněty), plamen svíčky se rozhoří jasněji nebo moře je klidné.
Jakmile napětí stoupne (např. úzkost nebo vnitřní neklid), obraz ztmavne nebo se zpomalí.
Mozek si postupně osvojuje klidový režim, a to i mimo terapii – v běžných stresových situacích.
Efekt po čase:
Holčička zvládá lépe školní stres, přestává mít problémy s usínáním a lépe pozná, kdy se začíná cítit „přetíženě“.
Příklad 2: Dítě s ADHD / potížemi s pozorností (např. 7letý kluk)
Cíl terapie:
Zvýšit aktivitu mozkových vln spojených se soustředěním (např. SMR vlny – senzomotorický rytmus), potlačit nadměrnou „rušivou“ aktivitu (např. theta vlny).
Jak to vypadá:
Chlapec hraje na obrazovce jednoduchou raketkovou hru: raketka letí a sbírá hvězdy.
Pokud se mozek soustředí, raketka letí rovně a hvězdy se sbírají.
Když se dítě začne rozptylovat nebo „vypínat“, hra zpomalí nebo se obraz začne rozmazávat.
Mozek dostává jasnou zpětnou vazbu: „Když jsem soustředěný, hra jde dobře.“
Efekt po čase:
Dítě se ve škole dokáže lépe soustředit, méně se vrtí, nepotřebuje tolik opakování instrukcí. Zlepšuje se i sebevědomí, protože zvládá věci, které dřív nešly.
Je důležité mít stále na mysli, že každé dítě reaguje trochu jinak, ale když se neurofeedback kombinuje s běžným životem (např. dechovými technikami, emočním koučinkem, pravidelností), může to být opravdu velmi silný nástroj.
Proč je nejlepší věk pro terapii Neurofeedbacku 6 – 12 let ?
1. Mozek je v této fázi nejvíce „tvárný“ ( má tzv. neuroplasticitu)
Mozek dítěte se rychle učí, přenastavuje a tvoří nové spojení.
To znamená, že reakce na trénink mozkové aktivity jsou rychlejší a trvalejší než u dospělých.
2. Děti jsou vnímavé na vizuální podněty a hry
Neurofeedback je vedený hravou formou – děti „ovládají“ hru mozkem, což je pro ně zábavné a motivující.
3. Právě v tomto věku se formují klíčové návyky:
Soustředění, zvládání emocí, seberegulace, zvládání stresu, ale i usínání nebo ranní klid.
Pokud mozek nefunguje optimálně (např. je přetížený, příliš rychlý nebo naopak utlumený), dítě se „snaží chovat dobře“, ale nedokáže to vědomě ovlivnit.
4. Rodiče a škola ještě mají velký vliv
V tomto období lze dobře propojit práci na tréninku s výchovou, školní podporou i prostředím doma – vše se propojuje do dlouhodobé změny.
5. Efekt je často rychle viditelný
Děti mohou začít lépe spát, být klidnější, méně impulzivní nebo se lépe soustředit už po několika sezeních.
Každé dítě může v sobě najít sílu. Někdy jen potřebuje jemné vedení.
Pokud hledáte cestu, jak svému dítěti pomoci najít větší klid, zorientovat se v emocích nebo lépe zvládat nároky školy a okolí, může být Neurofeeddback to pravé. Na dětské poliklinice Karlovy Vary v Biofeedback – RHB se společně věnujeme individuální péči o dětské klienty. Ráda s vámi proberu, zda je tato metoda vhodná i pro vaše dítě.
Biofeedback vnímá člověka jako celek, ne jen jeho bolavou část, říká fyzioterapeutka
O možnostech ovlivňovat i zdánlivě neovlivnitelné, o pochopení člověka jako celku s ohledem na fyzickou i psychickou stránku i o tom, ž biofeedback může být nejen účinným terapeutickým nástrojem, ale i prevencí.
Dnešní doba neustálých výzev nutí stále více lidí hledat způsoby, jak zlepšit své zdraví a duševní pohodu. Jednou z metod, která získává na popularitě, je biofeedback – fascinující technika, která umožňuje lidem lépe porozumět svému tělu a mysli a učí je ovládat tělesné funkce, které se na první dojem ovládnout údajně nedají. Že jste o biofeedbacku ještě neslyšeli?
Pro tento rozhovor jsem oslovila fyzioterapeutku Evu Kolářovou, která se biofeedbacku věnuje již 13 let. Vyzpovídala jsem ji, jak biofeedback funguje, jaké problémy klienti nejčastěji přicházejí řešit a jakých pokroků mohou díky této terapii dosáhnout. Z její praxe vyplývá, že každý má naději na zlepšení svých potíží a že každý příběh je jedinečný. Zjistěte, zda by mohla terapie pomocí biofeedbacku pomoci i vám!
Evo, vysvětlete mi prosím, co to vlastně ten biofeedback je? Já osobně si to představuji jako neovlivnitelnou odpověď těla, na které je založen např. detektor lži.
Pokud vezmeme v úvahu, že polygraf (detektor lži) funguje na principu zaznamenávání fyziologických funkcí, jako je dechová aktivita nebo srdeční tep, můžeme říct, že biofeedback pracuje na podobném základu. Důležité je ale zdůraznit, že cílem biofeedbacku je tělesné funkce ve prospěch zdraví klienta zlepšit, nikoliv vyvolávat stresové situace. Jako terapeut se nesnažím klást otázky, které by vyvolaly stres nebo odhalily případnou lež.
Bc. Eva Kolářová
Biofeedback neboli biologická zpětná vazba je velmi účinná neinvazivní metoda, která zahrnuje měření osobních fyziologických funkcí, jako je teplota, krevní tlak, tep, míra pocení, svalové napětí (EMG), dechová aktivita (RSP) či bioelektrická mozková činnost (EEG) v reálném čase pomocí počítačové technologie. Může se zdát, že některé tělesné funkce (např. dech, mozková aktivita nebo srdeční aktivita) probíhají na nevědomé úrovni, klient se je však v průběhu terapie učí vědomě ovlivňovat.
Biofeedback známe vlastně všichni, protože v dnešní moderní společnosti ho pomocí přístrojů využíváme velmi často. Přístrojový biofeedback používáme například pokaždé, když si chceme měřit teplotu teploměrem nebo když se postavíme na osobní váhu. Teploměr nás informuje, zda máme zvýšenou teplotu, váha zase zda jsme přibrali. Obě pomůcky nám dávají zpětnou vazbu o našem tělesném stavu.
Vy se věnujete specializovaným metodám – QEEG, EEG biofeedback, RSP biofeedback a EMG biofeedback. O co vlastně jde? A jak to probíhá, co si pod tím představit?
Biofeedback využívá zobrazovací technologii a to je v procesu terapie zpětné vazby zásadní. Klient je napojen na přístroj umožňující danou zobrazovací metodu (EEG, EMG, RSP) a na monitoru sleduje reálný záznam svých tělesných funkcí. Může to být záznam mozkových vln, svalové aktivity, dechové aktivity aj.
Já se ve své praxi věnuji především metodě EEG biofeedbacku neboli neurofeedbacku, kterému vždy předchází vyšetření pomocí QEEG – mapování mozku (brain mapping). EEG biofeedback nám umožní ovládat mozkové vlny a to s využitím speciálního počítačového programu. Ten převádí námi snímanou elektrickou aktivitu mozku (EEG) do jednotlivých prvků například počítačové hry, která naopak vydává zpětnovazebné informace o úspěšnosti tréninku pomocí zrakové dráhy, sluchové dráhy či taktilního čití.
Mými nejčastějšími klienty jsou děti s poruchami učení.
Mapování mozku neboli QEEG je analýza mozkové aktivity a vždy předchází samotnému neurofeedbacku. Díky této analýze jsme schopni zmapovat a popsat nejen stav a schopnosti našeho těla, ale i předpoklady a možné vzorce chování při řešení určitých činností nebo situací. Umožňuje nám detailní pohled na práci mozku a jeho dysfunkce, což je skvělé například pro přesné zacílení tréninku.
Náš mozek totiž vytváří vzorce mozkových vln, které se vyznačují frekvencemi od nejpomalejších po nejrychlejší (delta, theta, alfa, beta, gamma). Každá taková frekvence představuje jiný stav, ve kterém se mozek nachází (např. bdělost, spánek aj.) a má také určité vlastnosti, i pokud vlny nepracují v souladu. Cílem neurofeedbacku je tyto mozkové vlny vyladit do optimálních hodnot. Mozkové vlny si můžete představit také jako symfonický orchestr. Jestliže jsou všichni členové orchestru sladěni a každý ví, kdy a jak dlouho hrát, melodie je čistá a harmonická – posluchač je nadšen. Stejně tak, jestliže jsou všechny mozkové vlny v souladu a každá ví, kdy a jak dlouho proudit, frekvence je čistá a v harmonii – mozek je nadšen. Často ale kvůli různým vlivům naše mozková aktivita v harmonii není.
RSP a EMG biofeedback jsou metody zaměřené na dýchání a svaly – správné dýchání a uvolněné svaly jsou klíčové pro úspěšnou terapii pomocí neurofeedbacku.
Kdo jsou vaši pacienti a jaké zdravotní problémy je k vám nejčastěji přivedou?
Podstatou biofeedbacku je, aby se klient naučil lépe vnímat své tělo a komunikovat s ním. Proto bych mohla říct, že tato terapie je vhodná pro každého – většina lidí totiž svému tělu naslouchat neumí a například při bolestech hlavy si neuvědomuje, co se v jejich těle a hlavě děje a proč k bolesti dochází. Klienti nejčastěji využívají biofeedback u psychosomatických, psychických a neurologických zdravotních poruch jako součást komplexního léčení.
Konzultace s klientem
V mé praxi jsou ale nejčastějšími klienty děti s poruchami učení (horší studijní výsledky, dyslexie, dysgrafie atd.), hyperaktivitou, agresivitou, apatií, ADHD, ADD, lehkou mozkovou dysfunkcí, logopedickými problémy, poruchami pozornosti a koncentrace, nespavostí, poruchami spánku, enurézou, úzkostnými stavy, stresem, komunikačními potížemi, bolestmi hlavy, tiky a migrénami. U dospělých klientů se nejčastěji jedná o stres, migrény, poruchy spánku, trému a napětí před výkonem, únavový syndrom, deprese, vysoký krevní tlak a svalové spasmy. Velmi častými klienty jsou také sportovci, kteří díky biofeedbacku mohou zlepšit své sportovní výkony.
Jaké výsledky můžete díky těmto technikám očekávat? Jak dlouho obvykle trvá, než lidé začnou pozorovat nějaké změny?
To je velice individuální. Záleží na více faktorech, jako je například závažnost obtíží, se kterými klient přichází. Pozitivní změny může cítit klidně ihned. Někdy stačí 3 sezení a jindy jich může být potřeba 20. Vlastně jako v každém procesu učení jsou i výsledky biofeedbacku viditelné postupně v průběhu času a poměrně rychle se zjistí, zda terapie přinese žádaný efekt. U většiny stavů by měl být počáteční pokrok zřetelný po deseti sezeních, u mladších dětí nebo těžkých stavů se plný účinek rozvine asi po dvaceti sezeních. U dospělých, kteří netrpí žádnými vážnými potížemi, se účinek často projevuje již po prvních sezeních.
Z praxe biofeedbacku se nestává, že by klient zlepšení nepocítil. Výsledky jsou velmi průkazné především u dětí, jejichž nervová soustava je díky stálému vývoji značně flexibilní.
Každý mozek a lidské tělo je schopno si při opakovaném tréninku osvojit ideální fungování. Základem je snaha každého jedince se chtít zlepšit, pracovat sám na sobě a zodpovědně přistupovat k terapii. Každý klient bez rozdílu věku ode mě vždy dostane radu: „Udělejte krok ke změně, protože nikdo jiný to za vás neudělá. Ráda vás na této cestě budu provázet.“
Mohou vás tedy navštívit i zdraví lidé?
Jak jsem již zmínila, tyto techniky jsou vhodné pro kohokoliv od dětského do pozdního zralého věku, takže i pro lidi, kteří žádné zdravotní potíže nemají. Mohou biofeedback využít jako prevenci – především neurofeedback doporučuji praktikovat jako prevenci před degenerativním onemocněním mozku. A to proto, že terapie využívá kombinace toho podstatného, co lidská mysl potřebuje. Jednou z těchto věcí je činorodost, neustálá aktivita, hlad po podnětech a učení, tou druhou je snaha ulevit si od problémů a uvolnit se. Náš mozek se rád učí, jak si řešení problémů usnadnit, zrychlit a zpříjemnit, my mu jen ukážeme, jak na to.
Během ročního tréninku s EEG biofeedbackem jsme zvládli změnit chlapcův životní styl. Musím zdůraznit, že se vše podařilo bez nutnosti použití psychofarmak!
Možná ten největší odborník na mozek, neurochirurg a neurovědec Karl Pribram, prohlásil, že duch je otcem mozku. Dá se říct, že učení je tím, co mozek formuje. Mozek je neuvěřitelně plastický a schopný učit se novým věcem, a pokud dostává okamžitou a cílenou zpětnou vazbu o tom, jak má správně fungovat, dokáže měnit i svou vlastní činnost.
To, že mozku poskytnete příležitost lépe ovládat sám sebe, vám přinese celou řadu výhod, protože pak to dělá spontánně a neustále. Celý proces je podobný běžnému učení nebo cvičení, ale na rozdíl od nich se mozek nemůže učením přetížit. Jen musíme najít optimální tréninkovou frekvenci, která je přizpůsobena přímo vám. Když tréninkový proces dosáhne vrcholu, je již uložen do paměti nových funkcí.
Můžete popsat konkrétní příklad, kdy některá z těchto metod výrazně pomohla vašemu pacientovi?
Těmto terapiím se věnuji 13 let a klientů mou praxí prošla už pěkná řádka. Ale vzpomínám na chlapce s diagnózou ADHD a těžkou poruchou pozornosti. Přišel plný zloby, že mu nikdo nerozumí, ani maminka a jeho blízké okolí. Nedokázali s ním soucitně pracovat a jeho potíže byly den ode dne horší. S maminkou jsme se domluvily na základních pravidlech, která budou dodržovat a která jsou důležitá pro samotnou terapii biofeedbacku. Po určité době se u chlapce dostavil žádaný efekt. Maminka mi pak děkovala, že biofeedback jejímu synovi opravdu pomohl s koncentrací – zklidnil se a nabyl díky němu jistotu a sebevědomí. Popisovala, že vidí úspěchy jak ve školních, tak i mimoškolních aktivitách. I sám chlapec se na terapie prý těšil, a dokonce prohlásil, že mě bere jako součást jejich rodiny.
Během ročního tréninku s EEG biofeedbackem jsme společně zvládli změnit chlapcův životní styl. Byla však potřebná důslednost, trpělivost a především ochota maminky změnit i svůj režim. Musím zdůraznit, že se vše podařilo bez nutnosti použití psychofarmak! Společnými silami jsme obnovili především ztracené sebevědomí malého klienta, naučili ho, jak se lépe koncentrovat a jak si poradit s diagnózou ADHD.
Vzpomínám i na případ jedné klientky po mozkové příhodě. Biofeedback jsme zařadili jako jednu ze součástí její komplexní terapie. Vždy mi po terapii říkala, že odchází plná síly, lépe spí a lépe snáší výkyvy svých nálad. Tento případ se mi také vryl hodně do paměti. Dnes už mou klientkou sice není, ale vytvořil se mezi námi za tu dobu krásný přátelský vztah.
Co si myslíte o popularitě těchto metod? Jsou to stále spíše alternativní přístupy, nebo si již našly místo v běžné praxi? A jak moc běžně se u nás využívají?
Myslím si, že na popularitě tyto metody narůstají, a to díky stále dokonalejšímu technickému vybavení. A také díky tomu, že se stále více lidí zajímá o své zdraví a více přemýšlí nad tím, zda je nutné užívat léky, nebo zda se najde jiná alternativní cesta.
Správné nastavení a důsledné použití biofeedbacku dokáže vyřešit řadu obtíží.
Mohu říct, že velký zájem o biofeedback zaznamenávám u sportovců. Konkrétně například v ledním hokeji se neurofeedback osvědčil při léčbě otřesů mozku. Obecně platí, že u lidí s otřesem mozku obvykle klesají vyšší mozkové frekvence (alfa a beta) a naopak se zvyšují pomalé mozkové vlny (delta a theta). Nerovnováha v mozkové aktivitě může vést k nižšímu výkonu a může také způsobit problémy se synchronizací různých frekvencí. Tyto změny v mozkových vlnách naznačují, že neuronové oblasti mozku nefungují správně a nepracují společně tak, jak by měly.
Správné nastavení a důsledné použití biofeedbacku dokáže vyřešit řadu obtíží.
Neurofeedback se také úspěšně používá při léčbě traumatu. Dr. Bessel van der Kolk, uznávaný jako jeden ze světových odborníků na trauma, hovoří o tom, jak může neurofeedback napomoci léčbě mozku: „Pacienti potřebují pomoc, aby změnili obvyklé mozkové vzorce vytvořené traumatem a jeho následky. Neurofeedback jednoduše stabilizuje mozek a zvyšuje jeho odolnost, což nám dává více možností, jak reagovat.“
Někteří odborníci této metodě předpovídají velkou budoucnost. Je pravdou, že ve světě se metody biofeedbacku běžně používají už mnoho let, jen u nás jde vše tak nějak pomaleji.
Jaké výhody má biofeedback v porovnání s tradičními metodami léčby?
Výhody shledávám hlavně v tom, že je to bezbolestná neinvazivní metoda bez vedlejších účinků. Osobně (zatím) neznám žádnou jinou metodu, kdy můžeme lépe regulovat sami sebe, ovládat nevědomé procesy a snižovat tak stres, zlepšovat svou soustředěnost a nalézt vnitřní rovnováhu. Jít takovou jemnou cestou k sebepoznání a k větší životní pohodě. Nechtěla bych ale biofeedback příliš porovnávat s tradičními metodami léčby, každá léčba má to své, stejně tak jako každému z nás vyhovuje něco jiného. Vše je hlavně o individuálním přístupu a vzájemné důvěře klienta a terapeuta.
Jak jste se k těmto technikám dostala vy osobně? Co vás k tomu přivedlo?
Fascinují mě obory neurofyziologie, psychologie a psychiatrie. Po studiu fyzioterapie na 1. LF UK jsem se nějakou dobu věnovala práci fyzioterapeuta a stále se jí, i když omezeně, věnuji. Po nějaké době praktikování fyzioterapie a úzkém kontaktu s klienty, kteří se mi svěřovali nejen s bolestí fyzickou, ale mnohem více s tou psychickou, jsem postupně zjistila, že téměř všichni měli jedno společné.
Tím společným jsem vnímala to, že žijí život v levé hemisféře, v té racionální části, jako by byli odpojeni od svého těla. Nastalo období otázek. Proč více pobýváme v té levé části mozku? Neměli bychom tedy využívat obě polokoule, když už máme dvě? Dá se to nějak změřit? A dá se to trénovat a cvičit stejně jako kyčelní kloub po operaci? Otázek jsem si kladla více než dost.
Nerovnováhu jsem vnímala už i u dětských klientů. Často byli zrcadlením své maminky, svého tatínka, věrných rodinných návyků a vzorců způsobu žití. Odpovědi na své otázky jsem získala až díky biofeedbacku, ke kterému mě přivedla především moje zvídavost a štěstí být ve správný čas na správném místě. Takové ty „náhody“, které ve skutečnosti náhodné nejsou.
Dnes vím, že je možné měřit nerovnováhu, dysfunkci hemisfér a také trénovat mozek. Jako fyzioterapeut jsem se naučila vnímat celistvost celého člověka, ne jen například jeho bolavé rameno. Díky biofeedbacku jsem získala hlubší porozumění psychofyziologii lidského zdraví a výkonu.
Máte biofeedback vyzkoušený i sama na sobě?
Ano, pokud vynechám ty běžné metody zpětné vazby, tak téměř denně trénuji svou mozkovou aktivitu s domácím biofeedbackem. Ono je důležité jít klientům jako terapeut příkladem a neplnit přísloví, že kovářova kobyla chodí bosa. Mnohem lépe se pak klienti motivují, aby se aktivně podíleli na péči o sebe samé a o své zdraví.
foto: se svolením Evy Kolářové, zdroj: Autorský článek
Neurofeedback (cílený trénink mozkových vln) se úspěšně používá desetiletí při léčbě traumatu. Dr. Bessel van der Kolk, uznávaný jako jeden ze světových odborníků na trauma, hovoří o tom, jak může Neurofeedbacku pomoci léčbě mozku.
„Pacienti potřebují pomoc, aby změnili obvyklé mozkové vzorce vytvořené traumatem a jeho následky… Neurofeedback jednoduše stabilizuje mozek a zvyšuje odolnost, což nám umožňuje vyvinout více možností, jak reagovat“ – Dr. Bessel van der Kolk
Velice poutavý rozhovor s prof. Besselem van der Kolkem (viz. video pod textem), který zmiňuje velkou efektivitu Biofeedbacku / Neurofeedbacku a říká, že je to nejdůležitější technika pro budoucnost psychologie a psychiatrie‼️ “Doufám, že každé dítě v každé škole na celém světě se naučí čtyři základní věci: ✔️čtení, ✔️psaní, ✔️matematiku a jak ✔️regulovat sebe sama, že každé dítě se každý týden naučí, jak jejich tělo funguje, jak funguje jejich mysl, jak funguje jejich mozek (no dobře, s tím to nebudeme přehánět), ale co můžu udělat proto, abych se uklidnil. Jak pomáhá s uklidněním dýchání, jak pomáhá pohyb, když se potřebuju uklidnit, jak pomáhá komunikace s jinými lidmi. Aby si opravdu každý uvědomil, jakým stvořením skutečně je. Protože když znáte sám sebe, tak máte nad sebou mnohem větší kontrolu. To je můj cíl. To je moje naděje pro každou civilizovanou zemi.“ Řekl v Hyde Parku Civilizace psychiatr a přední světový odborník na léčbu traumatu prof. Bessel van der Kolk.
Jako terapeut vnímám Neurofeedback jako terapii, která má velkou efektivitu v léčbě traumatu. A to díky tomu, že při terapii využíváme přirozené neuroplaticity mozku a ten je schopen přetvořit stávající vzorce chování za nové, můžeme tak řešit dopady negativních zkušeností na vývoj mysli a mozku.
Jestliže chceme, aby náš mozek pracoval co nejlépe, musíme o něj pečovat, ale především jej chránit.
Pokud jde o sport, tak nejbezpečnější volbou pro náš mozek je golf, tenis a nejlépe je na tom ping-pong. Při těchto sportech jen málokdy dochází k úrazu mozku. Největším rizikem pro poranění mozku je kolektivní sport, jako je hokej či fotbal.
Co se děje s mozkem během otřesu?
Otřes mozku je poruchou funkce mozku, který doprovází krátkodobé bezvědomí, a to po dobu od několika sekund až do 30 minut. Spolu s krátkodobou ztrátou vědomí doprovází otřes mozku často i zvracení či ztráta paměti. V případě bezvědomí trvajícího déle než 30 minut už se nejedná o otřes mozku, nýbrž o jeho těžší postižení neboli pohmoždění.
Otřes mozku je způsoben přímým nárazem do hlavy, což vede ke kolizi mozku s lebkou. Různé rychlosti, kterými se mohou jednotlivé části mozku mohou pohybovat během nárazu, mohou vést až k tzv. protahování a trhání nervové tkáně viz. video.
Proč jsou ve sportu důležité diagnostické metody EEG a QEEG?
Diagnostika EEG (Elektroencefalografie) a QEEG (Kvantitativní elektroencefalografie) jsou uznávanými metodami právě pro hodnocení otřesu mozku. Tyto metody hodnotí amplitudu, koherenci (vlnění) a fázi vzorců mozkových vln.
Obecně platí, že u jedinců s otřesem mozku dochází ke snížení vyšších mozkových frekvencí jako je Alfa a Beta, naopak se zvyšují pomalé mozkové vlny jako je Delta či Théta. Tato dysharmonie mozkové aktivity může vést ke snížení tzv. Peak Performance (vrcholnému výkonu). Vyskytují se též poruchy v koherenci v kterémkoliv z mnoha frekvenčních pásem. Tyto změny vlnění představují narušení funkčnosti a vzájemné aktivity neuronových center mozku.
„Je velmi důležité vizuálně vidět, jak můj mozek pracuje na obrazovce, protože je to tam tzv. černé na bílém. Žádné podvádění vlastní mysli. Tato tréninková metoda mě upozornila na věci, které jsem si neuvědomoval, že dělám. Rychle jsem se vrátil po úrazu do hry.“ hokejista
Jak po otřesu mozku pomáhá NeuroFeedback?
NeuroFeedback (EEG Biofeedback) je vhodný a velice efektivní prostředek k rehabilitaci po otřesu mozku. Symptomy, jako je zhoršená koncentrace a pozornost, snížená kapacita zpracování informací, deprese a úzkost, tyto všechny příznaky se vyskytují v různé míře právě po otřesu mozku. Díky speciálním neurotréninkům s využitím neurotechnologie jsme schopni efektivně podpořit vrcholný výkon sportovce. Cílem tréninků je naučit klienta ovládat pozornost, kontrolovat emoce i myšlení a snížit výše zmíněné symptomy. S Neurofeedbackem jsme schopni přispět k rychlému zotavení sportovce.
Biofeedback ve fyzioterapeutické praxi možná není tak široce využíván, jak by mohl být.
Při práci s klienty v rámci rehabilitace můžeme skvěle využít biofeedback přístupy. Podstatou toho je, že Biofeedback umožňuje klientovi naučit se samoregulovat signály reprezentující tělesné funkce a získat tak větší kontrolu nad svým tělem.
Například mnoho poruch souvisejících se stresem a pozorností lze úspěšně léčit aplikací biofeedbackového tréninku. Biofeedback nabízí neinvazivní a účinný nástroj k určení psychofyziologického stavu (mysl-tělo) z hlediska fyziologických parametrů, jako je dýchání, srdeční frekvence, svalové napětí, teplota, pocení a další. Klienti získají větší přehled o propojení těla a mysli. Typické aplikace jsou v situacích vyhoření, úzkosti, PTSD, chronické bolesti, bolesti hlavy, nespavosti a mnoha poruchách souvisejících se stresem, které tak často překrývají mnoho problémů fyzioterapie.
Pomocí EMG biofeedbacku se člověk učí posilovat nebo uvolňovat určité svaly např. u rehabilitačních nebo temporomandibulárních poruch. Svalová zpětná vazba neboli myofeedback poskytuje náhled na pohyb a držení těla. Pomocí myofeedbacku se měří elektromyografie (EMG) neboli elektrická vodivost svalových vláken, protože to má přímý vztah ke svalovému napětí. EMG trénink se často uplatňuje při rehabilitaci příliš uvolněných nebo příliš napjatých svalů.
Biofeedback pro rekvalifikaci svalů pánevního dna je léčba, která pomáhá klientům naučit se posilovat nebo uvolnit svaly pánevního dna za účelem zlepšení funkce střev nebo močového měchýře a snížení některých typů bolesti pánevního dna. Pro tento trénink se člověk učí posilovat rektální svěrač nebo poševní svaly. Ideálně se to spojí s měřením aktivace břišních svalů. Metoda je založena na stejném principu jako měření povrchu EMG. Biofeedback má velký vliv na inkontinenci díky snadnému použití a velmi vysoké úspěšnosti. Ačkoli se doba léčby liší, u většiny lidí lze kontinenci obecně obnovit za 4–8 týdnů.
Biofeedback může výrazně přispět k účinnosti fyzioterapie:
Měření a rekvalifikace svalového napětí při pohybu, chůzi nebo držení těla
Zažít si bolest zad je osobně velice nepříjemný smyslový a pocitový zážitek, který nám dokáže pěkně znepříjemnit život. Dali jste si někdy otázku : Proč mě zase něco bolí? Proč mě bolí záda? Pokud ano, možná by bylo na čase položit si otázku: Jak moc jsem schopen vnímat své tělo? Co je příčinou mé bolesti?
Aby se bolest dala trvale odstranit, musí si člověk nejprve uvědomit její příčinu.
Co je to bolest?
Bolest sama o sobě je subjektivní nepříjemný pocit zprostředkovaný aferentním nervovým systémem a mozkovou kůrou, související s možným nebo aktuálním poškozením tkáně. Bolest je nejčastějším důvodem, který klienta nutí vyhledat odbornou pomoc. Tak o bolesti hovoří odborná encyklopedie.
A jak je to v praxi, v našem každodenním životě?
Po vyhledání odborné (lékařské) pomoci obdržíme recept na léky a pokud budeme mít štěstí, tak dostaneme i doporučení k fyzioterapeutovi. Jenže háček je v tom, že léky velmi často neřeší problém, tedy příčinu, pouze bolest utlumí. Záda vás díky tlumícím lékům bolí méně a teď hurá na rehabilitaci. Jak často se vás fyzioterapeut zeptá, zda jste přemýšleli nad příčinou své bolest, odkud by mohla pramenit? Jak moc na vás dopadá stres, strach, obavy? Jak kvalitně spíte? A pro mě fyzioterapeuta je jedna z nejdůležitějších otázek: Jak velkou víru máte ve své tělo, ve své schopnosti se uzdravit?
V klasické medicíně vám pravděpodobně tyto otázky nikdo nepoloží a v sebedůvěře ve vaše zdraví bez bolesti vám taky nejspíše nepomůžou. Oproti tomu fyzioterapeutický a psychoterapeutický přístup BioFeedbacku vás nasměruje k lepšímu vnímání svého těla bez bolesti. Terapeutický přístup BioFeedbacku pracuje s myšlenkou, že jsme schopni naučit se ovlivňovat své tělesné funkce a procesy. Jde o určitou formu seberegulace, proces získávání většího podvědomí o fyziologických funkcí vlastního těla. Cílem je, aby klient začal ovládat systémy svého těla víceméně podle „libosti“ a dokázal i dlouhodobé vyběhnutí z rovnováhy rychle napravit.
Biofeedback metoda
Podle vzorce nervových spojení v mozku lze zhruba vyvodit, jak asi dotyčný žije.
Jak žít bez bolesti zad?
Důležité je pochopit příčinu bolesti a aktivně se podílet na změně svého myšlení a přístupu k bolesti. Pokud se rozhodnete pro metodu biologické zpětné vazby BioFeedback, tak při vstupním pohovoru a vyšetření společně zjistíme:
jak vnímáte své tělo
jak velkou tenzi (svalové napětí) vaše tělo vykazuje (EEG, EMG)
jaká je vaše dechová frekvence (RSP)
Fyzioterapeutickým přístupem odstraním vaší bolest manuálně.
Pomocí přístupu psychoterapeutického vás naučím, že každý smyslový vjem, každičká myšlenka, to vše v mozku zanechává stopy a pomalu ho mění.
Jsem tu, abych vám pomohla obnovit vaše zdraví a dovedla vás na cestu k uzdravení. Ten první krok je jen na vás, nikdo jiný ho za vás neudělá.
Přichází plíživě. Začíná jako zoufalství, beznaděj, pokles energie, pocit méněcennosti, pokračuje pesimistickými výhledy do budoucna, sníženým sebevědomím a neschopností radovat se ze života. Deprese. Onemocnění duše, které není radno podceňovat.
Pokud vás trápí výše zmíněné a podobné stavy, nezůstávejte v tom sami. Svěřte se svým blízkým a vyhledejte pomoc. Odstranění či zmírnění depresí spočívá v biologické léčbě, tedy užívání léků, anebo v psychoterapii. V případě těžších depresí je nezbytná návštěva odborníka – psychiatra, který navrhne vhodnou léčbu. U lehčích úzkostně-depresivních stavů je na místě konzultace u psychologa či psychoterapeuta, který doporučí vhodnou psychoterapii. Mezi účinné metody patří i audiovizuální stimulace pomocí AVS přístrojů od Galaxy.
AVS přístroj dokáže navodit potřebný stav poměrně rychle
Deprese jsou jednou z „neposlušností“ mozku, kterými se aktivně zabývá i terapeutka Bc. Eva Kolářová, jež se specializuje na biofeedback a neurofeedback ve své praxi na poliklinice v Karlových Varech. „Do mé ordinace chodí klienti různých věkových kategorií včetně dětských pacientů. Úzkosti a deprese u dětí jsou relativně častý problém. Ve své praxi používám metodu QEEG (kvantitativní encefalografické mapování mozku), které nám pomáhá lépe pochopit a popsat stav a schopnosti našeho těla. Díky této diagnostice mohu u klienta vypočítat například index pozornosti, index tenze (stresu a svalového napětí). Vše vyhodnotím a zjistím, v jaké části mozkové kůry je nějaký problém či nerovnováha. Následně sestavím tréninkový vzorec pro neurotrénink,“ vysvětluje terapeutka.
V rámci terapie úzkostí a depresí pak může pomoci i audiovizuální stimulace. „Tuto stimulaci pomocí AVS přístrojů používám poměrně často. Je to veliký pomocník při depresích. Přístroj dokáže stimulovat mozek poměrně rychle a také rychle navodit stav, který potřebujeme. To znamená, pokud má klient deprese, zvolím vhodný program s ohledem na jeho věk a potíže. Dospělým pouštím program většinou na 20 minut, dětem kratší na 5 až 7 minut,“ doplňuje Eva Kolářová.
Co s naším mozkem dělá audiovizuální stimulace?
„Stimulační brýle vysílají světlo pod určitou frekvencí, kterou mozek dokáže kopírovat. Pomocí sluchátek přijímá i zvukovou stimulaci, kdy zaznamenává určité frekvence zvuku a dokáže se na ně přeladit. Pro potřeby relaxace při depresích nastavíme alfa vlny,“ vysvětluje terapeutka. Pokud nefunguje meditace nebo jiná technika relaxace, lze používat právě AVS přístroj, který je pohodlným řešením. „Doporučuji metody kombinovat, aby byl klient aktivní a nespoléhal se pouze na to, že AVS přístroj zrelaxuje za něj,“ zdůrazňuje Eva Kolářová a dodává: „Když už má klient danou diagnózu úzkostně-depresivní poruchy, lze AVS přístroj kombinovat i s předepsanými léky.“ Přičemž účinky audiovizuální stimulace mohou být okamžité – každý člověk reaguje jinak, někdo pocítí účinky hned po týdnu užívání, jiný až po měsíci. Faktem však je, že audiovizuální stimulace působí do určité míry na každého. Přijďte si AVS přístroj do některé z našich prodejen nebo si ho na zkoušku objednejte a přesvědčte se o tom sami.
Psychowalkman v terapii
Vyzkoušejte naše programy pro AVS přístroje
Říše klidu – program proti depresím, 10 minut hudby s bílým šumem, velmi jednoduchý, ale účinný program pro řešení podrážděnosti či nervozity. Uvolňuje mentální i somatické napětí v těle.
Pozitivum – program proti depresím a negativním myšlenkám, 16 minut vážné hudby pro zlepšení nálady.
Mental Ironman – 18 minut speciálních stimulačních zvuků pro zvýšení psychické odolnosti a vytrvalosti, využívá speciální frekvence a afirmační nahrávky v podvědomém stavu vědomí theta. Vhodný speciálně pro muže.
Když na mě někdo zakřičí, ať si pospíším, zpomalím.
Mario Lemieux (kanadský hokejový útočník, který je je považovaný za jednoho z nejlepších hokejistů v historii sportu)
Respektovat tempo práce každého, může být jedním z klíčů k porozumění sebe samého i toho druhého.
Vzpomínáte na ty momenty z dětství, kdy nás rodiče nervózně popoháněli a nutili k rychlejšímu kroku? A mě ty nohy nějak více chtěli dělat krok zpět, nebo jsem úplně pod návalem rodičovských požadavků zapomněla, co jsem měla a chtěla udělat.
Pospěš, dělej, zase se s tím loudáš, všechno tohle „popostrčení“ může být velice kontraproduktivní. Pokud má vaše dítě pomalé zpracovatelské dovednosti, vaše požadavky jen přibývají k počtu věcí, které se jejich mozek snaží rozluštit. A tak jdou ještě pomaleji. Často si myslíte, že vás děti neposlouchají a ještě více vás to dráždí. Je to takový začarovaný kruh nereálných očekávání, které jen může přispět k neporozumění, nepohodě a také k bolesti rodičů i dětí.
Co s tím?
Přijměte pár rad z mé praxe, které se osvědčily:
Zohledněte zralost a úroveň aktivity mozkových vln Théta, které nám prozradí pomocí diagnostiky QEEG míru kognitivních funkcí mozku.
Úkolujte děti pouze jedním nebo dvěma úkoly najednou.
Vašemu dítěti může být nápomocen vizuální kontrolní list, aby si mohlo splněné věci za pochodu označit jako splněné.
Plánujte dopředu.
Upozorňujte na nadcházející změnu, aby se dítě nenechalo oslepit něčím, co nečekalo.
Pokud začnete pociťovat tu frustraci, která vás nutí ke křiku, zastavte se a dýchejte, napočítejte do deseti. Potom jděte v klidu a řekněte dítěti jednu věc, kterou chcete aby nejprve udělalo.
Zkuste nastavit časovač (minutku), pokud to pomůže. Opakujte tolikrát, kolikrát je potřeba, aby úkol splnilo.
Ano je to těžké. Ano, vaše rodičovská trpělivost může být hodně tenká. Ale věřte, že vaše důsledné vedení se vyplatí.
