Když na mě někdo zakřičí, ať si pospíším, zpomalím.
Mario Lemieux (kanadský hokejový útočník, který je je považovaný za jednoho z nejlepších hokejistů v historii sportu)
Respektovat tempo práce každého, může být jedním z klíčů k porozumění sebe samého i toho druhého.
Vzpomínáte na ty momenty z dětství, kdy nás rodiče nervózně popoháněli a nutili k rychlejšímu kroku? A mě ty nohy nějak více chtěli dělat krok zpět, nebo jsem úplně pod návalem rodičovských požadavků zapomněla, co jsem měla a chtěla udělat.
Pospěš, dělej, zase se s tím loudáš, všechno tohle „popostrčení“ může být velice kontraproduktivní. Pokud má vaše dítě pomalé zpracovatelské dovednosti, vaše požadavky jen přibývají k počtu věcí, které se jejich mozek snaží rozluštit. A tak jdou ještě pomaleji. Často si myslíte, že vás děti neposlouchají a ještě více vás to dráždí. Je to takový začarovaný kruh nereálných očekávání, které jen může přispět k neporozumění, nepohodě a také k bolesti rodičů i dětí.
Co s tím?
Přijměte pár rad z mé praxe, které se osvědčily:
- Zohledněte zralost a úroveň aktivity mozkových vln Théta, které nám prozradí pomocí diagnostiky QEEG míru kognitivních funkcí mozku.
- Úkolujte děti pouze jedním nebo dvěma úkoly najednou.
- Vašemu dítěti může být nápomocen vizuální kontrolní list, aby si mohlo splněné věci za pochodu označit jako splněné.
- Plánujte dopředu.
- Upozorňujte na nadcházející změnu, aby se dítě nenechalo oslepit něčím, co nečekalo.
- Pokud začnete pociťovat tu frustraci, která vás nutí ke křiku, zastavte se a dýchejte, napočítejte do deseti. Potom jděte v klidu a řekněte dítěti jednu věc, kterou chcete aby nejprve udělalo.
- Zkuste nastavit časovač (minutku), pokud to pomůže. Opakujte tolikrát, kolikrát je potřeba, aby úkol splnilo.
Ano je to těžké. Ano, vaše rodičovská trpělivost může být hodně tenká. Ale věřte, že vaše důsledné vedení se vyplatí.
Eva (trenér pro chytré neposlušné mozky)